ACF Fiorentina - Slavia Praha  2:0 (1:0)

(Úterý, 12.8.2008 ve 20:45, 32560 diváků - 300 slavistů)

Na zápas s Fiorentinou se vydáváme dvěma busy s fanklubem, celkově doráží do Itálie na 300 SKS. Před cestou se ještě posilňujeme v jedné z pražských hospod a okolo 6 hodiny vyrážíme. Po cestě se bavíme po svém, pitím alkoholu a skandováním všemožných chorálů, což se ale přítomným stewardům ani za mák nelíbí. Vznikají nějaká ta nedopatření, ale po domluvě je vše jakš takš ok. Nesmím zapomenout na perfektní povídku Adauta o modrém přirození (vyprávěl jí od 2 do 4 ráno a celý zadek našeho busu se náramně bavil :))) Na místo dorážíme se značným časovým předstihem již okolo 9 ranní. Jediné co se dozvídáme je, že v 6 je sraz pro lístky. Vydáváme se tedy probádat město a najít nějakou tu knajpu, což se ale ukazuje v 10 dopoledne naprosto nemožné. Nabíráme směr centrum města a narážíme pouze na jakousi večerku, tak dáme jen pár lahváčů. Při tažení městem se stáváme atrakcí číslo jedna pro přítomné asijské turisty :D. Na hlavním náměstí usedá celá naše banda asi 30 lidí do jedné z restaurací a kvalitně poobědvá. Pizza a konečně i točené pivo přijdou náramně vhod. V podniku vydržíme až někdy do 1 hodiny a pak se vydáváne zpět do okolí stadionu. Klidným krokem nám to trvá i s nějakými těmi zastávkami zhruba hodinu. Konečně se nám podaří najít otevřenou a vcelku i pěkně vypadající hospodu, ve které i vaří. Rozhodujeme se zde vydržet až do 6 hodiny a pak jít pro lupeny. Našemu plánu však dává trhliny místní servírka, která nám sděluje, že v den zápasu se nesmí nalévat lidem, kteří jdou na fotbal, že je na to jakýsi zákon a že kdyby na to přišli orgáni, podnik by jí zavřeli. Půlka lidí jde jinam a zbytek zůstává na místě ještě něco přes hodinku proti své vůli na nealku. Pak nám ještě při odchodu dá účtenky, kdyby prý benga číhali před knajpou. No prostě zákon úplně na 2 věci. Po pár minutách narážíme na zbytek skupiny která kalí outdoor lahváče z nedaleké večerky na schodech u baráku :). Ochotně se připojujeme. Okolo 5 se uchylujeme ke stadionu, kde se ve všech hospodách vesele nalévá, takže v pohodě uděláme zase nějaká ty pivka. Při popíjení na zahrádce narážíme na vcelku pěknou slečnu. Ukazuje se, že je to česká fanynka Fiorentiny Simonka (žije ve Florencii). Okamžitě se dáváme do řeči. Skákneme si i na sváču a dohodnem vzájemné focení obou kotlů a výměnu pořízeného materiálu (její fotky najdete dole). Na koho člověk ve světě nanarazí. V 6 se přesouváme pro vstupenky za celkem přijatelných 10 eur. Pak si ještě skákneme na poslední pivka a na 7 jdeme nedobrovolně do sektoru. Stadion moc vábně nevypadá, klasický italský železobetonový stánek. Střecha absentovala, zato 3m vysoké neprůstřelné sklo a asi 10m pletiva nad ním nikoliv. Fandilo se celkem solidně i přes tragickou předvedenou hru a nepříznivý vývoj zápasu. Do fandění se však nezapojovali ani zdaleka všichni přítomní. Klasika pohárových výjezdů - lidi, kteří na fotbal běžně nejdou se vydají někam ven, aby měli o čem mluvit. Na match také dorazilo několik kibiců z Górniku Wałbrzych. Děkujeme. Po střetnutí se přesouváme do busů a po náročném dni je cesta zpět klidnější. Takřka všichni okamžitě pod náporem únavy a asi i znechucení usínají a budíme se až kdesi za Mnichovem. Okolo 14 hodiny dorážíme do Prahy a rozcházíme se do svých domovů.

FOTO FILIP

FOTO SIMČA