|
|
Hned jak nám los Poháru UEFA přiřkl
za soupeře Tottenham Hotspur FC, byli jsme pevně rozhodnuti na
utkání venku vyrazit stůj co stůj. Jako nejschůdnější řešení se
nám jevil výjezd s fanklubem. S tím sice jezdíme neradi, avšak na
pohárové zápasy děláme vyjímky (HSV, Anderlecht.
Tak jsme se přihlásili. Ale díky
„skvělé“ organizaci pí.Zikové jsme stejně museli jet (bohudík) po
vlastní ose. Týden před zápasem jsme si zakoupili jízdenky na
pravidelnou autobusovou linku Praha-Londýn-Praha a na Strahově
jsme pořídili za lidovou cenu 1 520 Kč :-) vstupenky na zápas.
V tu chvíli nám už nic nebránilo
vyrazit. Sraz si dáváme ve středu nesmylně brzo, okolo 20:00 hodin
na Florenci. Během dlouhého čekání na bus potkáváme pár známých
tváří ze Slavie a tak máme radost, že nepojedeme sami. Odjezd
autobusu se nekonečně protahuje, vyrážíme zhruba ve 23:00 hodin
(odjezd byl plánován na 21:30). Cesta probíhá celkem v klidu.
Během zastávek se bavíme vylepováním sešívaných samolepek. Do
Londýna přijíždíme o hodinu a půl později než bylo plánováno a
začínáme řešit první problémy. Ten největší je, že nemáme kde
bydlet a bus nám jede až ráno. Co nevidět ale nacházíme přepážku
s informacemi o hotelech. Slečně sdělujeme své požadavky (hotel co
nejlevnější a blízko stanice Victoria), ta pár hotelů obvolá a za
vcelku přijatelných 63 liber na noc pro dva nám zarezervuje hotel
4 stanice metrem od Victorie. Neleníme, jelikož tou dobou zbývá do
výkopu zhruba přes hodinku a čtvrt a jedeme si na hotel dát věci.
Hotel jsme našli bez problémů a k našemu překvapení byl velice
luxusní (sprcha a záchod na pokoji, snídaně). Recepční na tom byla
s angličtinou stejně jako my. Naštěstí mluvila polsky a tak jsme
se všechno potřebné dozvěděli v polštině. Rychle jsme na pokoji
vyházeli věci a hurá směr White Heart Line. Cestu známe, v metru
se celkem orientujeme. Jenomže to už je něco okolo půl osmé.
Nepropadáme však panice a naše nejčernější odhady jsou, že
dorazíme nejpozději v 15.minutě. Jenže zdolání 16 stanic metra a 5
autobusových zastávek, to vše se dvěma přestupy, se nehorázně
vleče. Na desáté zastávce hodiny ukazují 20:00 a je nám jasné, že
přijdeme o víc než o prvních 15 minut matche. Když jsme opustili
podzemku, byl před námi poslední úsek cesty, 5 stanic busem.
Vytrvalý déšť nás neodradil a tak čekáme na doubledecker. Zprvu
sice na špatné zastávce, ale nakonec přeci jen vyrážíme tou
správnou linkou a směrem. Řidič nám i ochotně ukazuje, kterým
směrem stadion je. Zjišťujeme, že zastávka je hned u sektoru
hostí. Pořadatelé u vchodu jsou trochu překvapení, v kolik hodin
že to na fotbal jdeme. Zdoláváme několik pater schodů a několikero
dveří, až konečně přicházíme po kontrole od dvou orgánů do sektoru
s červenobílými příznivci. Stewardem THFC jsme někam usazeni. Tou
dobou se už první půle chýlí ke konci, běží zhruba 40.minuta. Po
poločasovém hvizdu se hráči odebírají do šaten a my do útrob
stadionu. Druhá půle začíná za stavu 0:0 a nabízí strhující
podívanou. Slavia hraje skvěle, je lepším týmem. Fanoušci ženou
sešívané borce kupředu. Aktivně fandí však jen necelá polovina
fans. Není nám jasné, proč tam ti ostatní jeli. Od Václavíka se
dozvídáme, že paní Ziková opět nevykradla benzínku a autobus,
kterým cestovala zůstal také nepoškozen :-). Za dobu naší
přítomnosti v sektoru jsme nezaznamenali žádnou choreografii. Čas
rychle běží a navíc THFC skóruje. Postup se poté zdá nereálný, ale
musíme hráčům poděkovat za to, jak Slavii na ostrovech
prezentovali. Poté čekáme asi 15 minut v sektoru než jsme puštěni
ven. Ještě chvíli zůstáváme v zázemí stadionu a poté se odebíráme
před stadion. Tam potkáváme skupinu Pražské kurvy. Navštívíme
fanshop Spurs, kde si však nic nekupujeme. Odebíráme se tedy na
nedaleké nádraží. Tam na nás přes koleje skupinka zhruba deseti
16-18 letých výrostků cosi gestikuluje a pokřikuje na nás. Zprvu
nás to nechává chladnými a nastupujeme do soupravy, krerou chceme
jet. Jen co se vlak rozjede padá návrh výrostky vytrestat a
napadnout. Někdo vymyslí i celkem dobrou strategii, na další
zastávce vystoupit, nastoupit tam do vlaku, kterým chtějí jet oni
provokatéři a v něm je překvapit až do něho s pocitem bezpečí
nastoupí. Avšak proti tomuto plánu hrají dva faktory. Neochota
některých členů akci uskutečnit a již pozdní noční hodina a obava,
že bychom nestihli své poslední vyhlédnuté spoje na hotely. Vzniká
drobná slovní rozmíška zda-li vystoupit či nikoliv. Vše rázně
vyřešil strojvedoucí, který zavřel dveře a odjel i s námi na
palubě. Na další stanici naše společná cesta končí a přestupujeme
každý na jiné linky metra. V nočním metru není moc co dělat a tak
si čteme názvy stanic, když v tu na něco zajimavého narazíme.
Stanice podzemky West Ham a Upton Park, na stejné trase jako je
náš hotel, ale asi o 25 stanic dále. Napadá nás West Ham a Upton
Park ještě ráno navštívit. Vyhlédli jsme si první metro tím směrem
a domluvili se, že když se nám bude chtít vstávat, pojedeme.
Vystupujeme na stanici Victoria kde povečeříme, nakoupíme nějaké
zajímavé časopisy a poté pokračujeme dále až na hotel. Zpět jsme
něco před půlnocí. Moc se nezdržujeme a jdeme hned spát. V pět
hodin se rozeznívá budík, ale vstávat se nám vůbec nechce, tak
návštěvu West Hamu necháváme na jindy. Ještě asi hodinku a půl
spíme a pak se vydáme směrem na nádraží Victoria, odkud nám jede
bus. Máme v plánu ještě něco posnídat, ale s nechutí zjištujeme,
že ve všech fast foodech se ráno vaří jen ranní menu. Což se nám
moc nezamlouvá, tak žaludky upokojujeme vynikajícími bagetami.
Kolem 8.15 nastupujeme do busu a vydáváme se na zpáteční cestu do
Prahy. Zprvu je autobus poloprázdný a tak zabíráme zadní pětku a
děláme si královské pohodlí. Přesun z ostrovů na pevninu trajektem
je bez problémů, stihneme ještě utratit nějaké ty poslední libry
za alkohol a pixlu čaje (o které až druhý den doma ráno u snídaně
zjišťuji, že není plná kvalitních čajových lístků, ale jakýchsi
citronových sušenek). Stovku za sušenky jsem tedy ještě v životě
nedal : -)
Více lidí nastupuje do busu až
v Belgii, kde musíme pětku přepustit ještě dalším dvěma
cestujícím, ale jedno místo je volné, tak je místa dost. Místy
spíme, místy posloucháme muziku, pak řidič pustí nějaký film,
takže alespoň nějaká zábava. Noc většinou proklimbáme, vzbudíme se
jen při zastávkách a na německo-českých hranicích. Po dalším
probuzení nás už vítají nám notoricky známá místa na Smíchově
v okolí Anděla. Cesta končí v 6:30 na Florenci. Únava dělá svoje a
tak na nic nečekáme a co nejrychleji se pakujeme a mizíme do metra
a vyrážíme ke svým domovům. Tento výjezd hodnotíme jako velice
úspěšný a asi nejlepší, který jsme kdy zažili. Individuální cesta
byla mnohem zábavnější než výjezd s fanklubem.
PROSTĚ VŽDYCKY JSME S VÁMA!!!!!!!
      
      
      
      
      
      
      
  
Z ANGLICKÝCH NOVIN
THE SUN (29.9.2006)
METRO (29.9.2006)
 
připravujeme videa ze zápasu |
-
-
-
